RSS Facebook

Článek 

Od hornického baráku k zahradnímu městu – typologie hornického obydlí v Duchcově

06. 12. 2011 | autor: Jiří Bureš

V první pol. 19. st. byl Duchcov nevelkým agrárním městem situovaným v podhůří Krušných hor. Výrazné proměny města i regionu byly odstartovány nedlouho před r. 1850. Tehdy na bílinském předměstí Duchcova vzniká akciový cukrovar1 a v těsné blízkosti Duchcova vyrůstá sklárna zřízená bratry Janke z Polevska. Největší bohatství Duchcovska, uhelná ložiska, však došla svého výraznějšího využití až od druhé pol. šedesátých let. Předpokladem intenzifikace důlní těžby byla železnice, která do Duchcova dosáhla válečného roku 1866. V r. 1869 je v Duchcově uváděno 3 301 obyvatel a 340 domů, r. 1880 7 369 obyvatel a 461 domů, r. 1890 10141 obyvatel a 654 domů. Růst průmyslu a potřeba kvalifikovaných dělníků a horníků si vyžádala nové řešení bytové otázky. V nejbližším okolí města se objevuje nový stavební a urbanistický typ – dělnické kolonie.

Na problematiku hornického, resp. obecně dělnického bydlení v Severních Čechách a zejména v oblasti Duchcovska, opakovaně upozornil Jan Měchýř2, první shrnutí a soupis kolonií v Duchcově zpracoval v nepublikovaném rukopisu v  r. 1972 Pavel Koukal3. Tento faktograficky bohatý, avšak nedoceněný a zapomenutý text je založen na studiu hmotných i písemných pramenů, ale rovněž přináší i metodou oral history osobní výpovědi pamětníků a posledních obyvatelů likvidovaných kolonií. Přesto, že studie byla primárně zaměřena pouze na kolonii zvanou Liebiegovy domky, představuje průřezový přehled vývojem dělnických kolonií v Duchcově. Z hlediska dějin každodennosti dělnického prostředí byla za využití ego-dokumentů zpracována i publikace Muzea města Duchcova „Duchcovská každodennost v první třetině 20. st.“4.

Vznik kolonií

Nejstarší kolonie fungovaly na způsob ubytoven kasárenského charakteru. F. X. Reidl v r. 1886 hovoří o dělnických kasárnách5. Bližší údaje o takto fungujících koloniích a ubytovnách v Duchcově nám dosud nejsou známy. Pavel Koukal uvádí, že kasárnami byla zprvu kolonie Union, vzniklá při dole Marie po r. 1868: „V šesti jednopatrových blocích s podkrovní přístavbou bylo ubytováno několik set lidí. Původně byly v místnostech s palandami ubytováni havíři bez rodin po deseti i více osobách. Po přeměně na rodinou kolonii bylo v každé budově deset bytů po jedné místnosti.6“ Soustředění dělnictva a vůbec samotná societa kolonií znepokojovala i soudobé duchcovské měšťany. Reidl uvádí, že úřední pochůzky mezi „baráky“ se konaly za doprovodu policie a ozbrojených ostrostřelců7.

Podmokelské domky

Největší kolonií v Duchcově byla hornická kolonie Duchcovsko-Podmokelské dráhy tzv. Podmokelské domky. Pro vybudování kolonie byl zakoupen r. 1871 pozemek o rozloze cca. 4 ha8. V září 1871 byly stavební plány kolonie schváleny starostou města9 a následně byla zahájena výstavba. První dva domy s osmadvaceti bytovými jednotkami byly zkolaudovány v srpnu 187210, celkem bylo vybudováno sedm obytných domů, ve středu kolonie se nacházel obdélný, zatravněný prostor11.

Obytné stavby Podmokelských domků, zvané domky nebo baráky, byly zděné přízemní stavby na protáhlém obdélném půdorysu zastřešené sedlovými střechami. Vzhled domů byl prostý, fasády byly omítané, architektonické členění bylo omezeno na režné cihelné nadokenní záklenky. Z hlediska vnitřní dispozice byly objekty dvoutraktové, v jedné stavbě bylo celkem 28 bytových jednotek – vždy po 14 v jednom traktu. Každé dva byty měly společný vstupní otvor, obě podélná průčelí domů měla sedm vstupních otvorů. Dveřními otvory se vstupovalo do nevelkého zádveří, které bylo obyvateli nazýváno chodba (gang, konk). Dvojice protilehlých bytů spojená chodbou byla též zvána dvojcimra12. Z chodby byly přístupné oba byty a rovněž dvě komory (o rozloze necelé 2 m2). Obytné místnosti byly obdélné o rozloze 22 m2, součástí stabilního vybavení bytu bylo topeniště se sporákovými kamny13. Prostor bytu byl osvětlen dvojicí výškově obdélných okenních otvorů, podlaha byla prkenná. Vlastní vybavení domácnosti zrcadlilo finanční a prostorové možnosti jejích obyvatelů. O vybavení bytu píše pamětník Rudolf Míšek (*1908): „…byl problém v ní (v místnosti) umístit tři postele (bylo nás šest), pohovku, stůl se třemi židlemi. Samotná zděná kamna se čtyřmi pláty zabírala část plochy. Musela se do ní vejít i špajska, což byla skříňka se třemi šuplaty pro úschovu mouky, cukru, chleba a jiných potravin.“14 Nábytek býval vyráběn i svépomocí: „Obstaral jsem si hoblík, pilku i dláto, šikovné bedny a i kus fošny jsem sehnal. První jsem dělal židle, potom stůl…přišla řada i na lavičku s dvířkama a naposled kredenc“15

V bytech se ke svícení používaly petrolejové lampy, ale často také karbidové svítilny, které si havíři přinesli ze zaměstnání. Nejpozději od konce první světové války byla do kolonie zavedena elektřina, avšak celý rozvod s jednou společnou pojistkou trpěl častými poruchami16.

Prostor mezi domy byl vyplněn nevelkými předzahrádkami, které sloužily k pěstování zeleniny a držení domácích zvířat, které bylo v koloniích obvyklé, nejčastěji se jednalo o králíky, slepice nebo husy. Prostřednictvím využití předzahrádek k chovu byl vylepšován jídelníček. K pěstování brambor, okopanin nebo obilovin pak horníci využívali malé pozemky, které bylo možno od provozovatelů dolů pronajímat17.

Mezi předzahrádkami byly vybudovány suché záchody, pro každou dvojici bytů jeden. Tyto stavby byly později nahrazeny novými zděnými toaletami s několika kabinami, stále se však jednalo o záchody suché. Péče o jejich čištění a vynášení patřila k povinnostem obyvatelů domků a nad jejím dodržováním bděl dozorce kolonie. Jako zdroj pitné vody sloužilo několik studní, které byly při stavbě kolonie vyhloubeny, avšak neposkytovaly kvalitní vodu18. Patrně na počátku 20. st. byl do kolonie zaveden vodovod a ke každému domu bylo přivedeno jedno vyústění. Obvykle však voda teka pod nízkým tlakem a vzhledem ke svažitému terénu kolonie bývaly v provozu jen vodovody u níže položených objektů, kde se tvořily fronty na vodu19. Jako alternativní zdroje pitné vody se užívala voda ze studánek poblíž nedalekého Oseckého potoka20. Kanalizace v Podmokelských domcích absentovala, srážková voda byla z hlavních prostor kolonie odváděna dřevěnými žlaby, které vedly nad úrovní terénu od okapových svodů a při východu z domu se tento žlab musel překračovat21. Popel a odpad z kolonie končíval ve výsypném prostoru za domy, odkud byl odvážen, později bylo odpadové místo nahrazeno zděnými popelnicemi a o jejich odvoz pečoval dozorce kolonie22.

Součástí kolonie byla i vlastní márnice, která stála na volném prostranství uprostřed kolonie. V užívání bývala ještě po první světové válce: „Řádila tehdy v naší zemi tzv. španělská chřipka…k jejímu masovému šíření byly v Domkách želbohu mimořádné podmínky…kosila zejména dospívající děvčata a jinochy. Umrlčí komora uprostřed Domků byla stále po dlouhé měsíce přeplněna. My jsme se jí zdálky vyhýbali.“23 V pozdější době byla márnice užívána jako seník24.

Obchodem a společenským zázemí kolonie Podmokelských domků byl hostinec "U Jobů"25, který byl vytvořen vjednom z domů. Jeho součástí byl výčep, taneční sál a kuželník. Vedle hostince byl situován byt dozorčího kolonie26.

Ke zvyšování bytového standardu v Podmokelských domcích docházelo až v období po druhé světové válce. Mimo jiné se jednalo o zvětšování plochy bytů, spojováním obou místností „dvojcimry“ pro jednu rodinu. Kolonie zůstávala částečně obydlená ještě v padesátých letech, nedlouho po r. 1960 byla demolována a ustoupila výstavbě sídliště. Přiléhající ulice dodnes nese název „V Domkách“.

Liebiegovy domky

Tato kolonie byla vybudována jako ubytování pro horníky Duchcovského uhelného spolku – Duxer Kohlen Verein. Jedním z hlavních akcionářů této společnosti byl i podnikatel Liebieg, po kterém byla kolonie lidově pojmenována. Kolonie byla vybudována při okresní silnici Duchcov-Osek v blízkosti Podmokelských domků, byla tvořena pěti přízemními obytnými domy, které byly situovány podélně při silnici. Stavební řízení pro výstavbu kolonie proběhlo v r. 1873, povolení ke stavbě bylo uděleno 30. 10. 1874, výstavba byla ukončena 15. 4. 187427.

Obytné stavby Liebigových domků byly přízemní domy zastřešené sedlovou střechou, okapově orientovanou k silnici, pokrytou pálenou taškovou krytinou. Dvornímu průčelí stavby předstupovaly pultově zastřešené rizality, mezi kterými byly utvářeny polouzavřené dvorky. Fasády hlavního průčelí byly členěné lizénovými rámci a nadokenními záklenky z režného cihelného zdiva, zbývající plochy zdí byly omítané. Fasády dvorního průčelí byly hladké, bez dalšího členění28.

V prvním a posledním domě kolonie bylo šest bytových jednotek, ve zbývajících třech domech bylo osm bytů. Bytové jednotky byly tvořeny kuchyní a pokojem a užitkovými prostory ve dvorním rizalitu. Obytné místnosti měly rozlohu každá 14,4 m2. Interiér byl přístupný z prostoru dvora, vstupním otvorem prolomeným vždy ve východním průčelí rizalitu. V jeho interiéru se nacházelo zádveří, ze kterého byly přístupny užitkové prostory (záchod a komora) a obytné místnosti kuchyně a pokoj29. Byt byl prosvětlen v kuchyni jedním okenním otvorem prolomeným do dvorního průčelí, pokoj prosvětlovala dvě výškově obdélná okna. Půdní prostor byl přístupný žebříkovitým schodištěm z kuchyně. Jak uvádí P. Koukal, půda byla často využívána nejen jako skladovací prostor, ale také jako provizorní ložnice. Byt s dvojicí místností dával jeho obyvatelům větší možnost přijímat spolunocležníky. „Přes den se na ni (půdu) ukládaly přebytečné slamníky, které se na noc snášely dolů. Nezřídka sloužila půda jako nouzová ložnice, zvláště když byli…přijímáni na byt strávníci. U Novotných žilo kromě rodičů v jednom bytě 6 dětí a babička. Když se roku 1909 stavěla nemocnice, byla rodina v tísni a tak přibrali do podnájmu ještě šest dělníků ze stavby. Podnájemníci museli pochopitelně spát v pokoji, na postelích. Matka s nejmladší dítětem spala na slamníku a babička na rozkládacím lůžku v kuchyni. Otec s ostatními dětmi spal na „štruzoku“ na půdě. Průměrně byli přijímáni na byt dva až tři strávníci, nebo také „koštéři“, jak se nazývali.“30

Původní plány umístění záchodů do blízkosti obytného prostoru naznačovaly jistou snahu o zvýšení standardu bydlení, avšak jednalo se o záchody suché a jejich blízkost obytnému prostoru se ukázala jako nevyhovující a naopak byly postupně rušeny a přemístěny do samostatných dřevěných staveb za kolonií31. K bytům dále náležely předzahrádky a další zemědělská plocha za kolonií. Jako prostor pro odpad byly vyčleněny společné zděné popelnice. Zdrojem pitné vody pro kolonii byly studny, zprvu jedna pro každý dům, avšak ukázaly se jako nekvalitní a byly postupně rušeny. Jako náhrada byl za ně zřízen vodovod vyústěný v přístřešku uprostřed kolonie32. Elektrický proud byl do kolonie zaveden v r. 1920. V jednom z domů byla vyhrazena i neužívaná místnost, která sloužila jako márnice, tato umrlčí komora přestala fungovat po r. 1911, kdy byla v těsné blízkosti kolonie otevřena Okresní nemocnice císaře Františka Josefa I33.

Vlastní hostinec v kolonii chyběl, obvykle se docházelo do blízkých Podmokelských domků do hospody „U Jobů“. V kolonii fungoval i krámek, který byl provozován v kuchyni jednoho z bytů. Stávala zde také trafika válečného invalidy Karla Hyrmana, kde se vedle tabákových výrobků prodávaly i některé potraviny34. v jednom z Liebigoých domků byla od r. 1926 zřízena mateřská škola, určená pro děti z Liebigových a Podmokelských domků35. Opatrovna zde mohla vzniknout až po obydlení části nové Freiwaldovy kolonie, kam se část obyvatel Liebigových domků přestěhovala, o zřízení opatrovny přímo v kolonii opakovaně usilovala Okresní péče o mládež36.

Kolonie v Bažantnici (Freiwaldova)

V průběhu dvacátých a třicátých let probíhala výstavba hornických kolonií řízena Min. veřejných prací. Stavby byly financovány z uhelného fondu a umožnily zlepšit bytové podmínky horníků. Duchcovská kolonie byla vybudována v l. 1923-1924 ve dvou etapách. V první etapě byla od jara 1923 do května 1924 realizována zástavba dnešních ulic Osecká, Nerudova a Vrchlického, celkem byly vybudovány dva bloky řadové zástavby a jedenáct dvojdomků. Výběrové řízení veřejnou soutěží na II. etapu výstavby kolonie bylo vyhlášeno v květnu 1923. Druhá etapa zahrnovala výstavbu 48 domů v ulicích Malá Okružní a Vrchlického. Původně plánovaná III. etapa výstavby již nebyla realizována37.

Zastavovací plán kolonie zpracoval pražský architekt František Janda38. Plán počítal s podstatně větší rozlohou kolonie, než která byla realizována, vymezil základní půdorysnou strukturu a urbanistickou koncepci kolonie jako zahradního města. Domy v řadové zástavbě byly od komunikací oddělené klidovou zónou zeleně, zbývající domy byly řešeny jako solitérní stavby oddělené zelenými plochami. Dominantním prvkem kolonie byla zástavba v soustředných čtvrtkružnicových ulicích, oddělených zahradami a volnými zelenými plochami s vodotečí. Ulice Malá Okružní a část ulice Jiráskova opisovaly čtvrtkružnice soustředné k centrálnímu prostoru, který byl nazván Štefánikovo náměstí. Obě ulice jako spojnice protínala nová komunikace, která procházela branou v řadové zástavbě ul. Jiráskova. Centrální prostor náměstí zůstal nezastavěn až do počátku 30. let, kdy zde architekt V. Němec vystavěl funkcionalistický dům pro státní zaměstnance.

Projekty jednotlivých objektů kolonie dodala firma Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Bőhma39. Architektonický výraz staveb je ovlivněn doznívajícím poválečným architektonickým kubismem a kotěrovsky zabarvenou individuální modernou. Charakteristická je zejména geometrizace průčelí domů pomocí soustavy výrazných říms, skosených okenních ostění a strmých trojúhelníkových štítů. Pro Freiwalda je typické především použití prvků dřevěného hrázdění ve vrcholech štítů a kombinace režného cihlového zdiva s pohledovými omítkami nebo sokly s kamenným opláštěním. Přestože kolonie obsahuje jen čtyři základní stavební typy, díky jejich vhodně zvolené kombinací působí jako celek velmi rozmanitým dojmem.

Tyto novostavby představovaly na Duchcovsku nejvyšší standard dělnického obydlí. V solitérních domech byly vždy čtyři byty, každé dva byty měly společný vstupní otvor, každá rodina obývala jedno podlaží (přízemí a podkroví), záchod a koupelna byla společná v přízemí. Jako úložný prostor fungovaly pro nájemníky v každém podlaží komory. Větší počet obytných místností byl v některých domech v řadové zástavbě, které poskytovaly kuchyň a světnici v přízemí a dva obytné pokoje v patře (ložnice rodičů a pokojík dětí40). Plocha kuchyně v jednotlivých typech domů kolísala od 12,46 m2 až do 26 m2. Obytné pokoje měly obvykle 15 - 20,5 m2. Obytné místnosti byly orientovány směrem do ulice, kuchyně pak byly orientovány do zahrady. K bytům dále náležely sklepní prostory, kolny s podkrovními seníky a zahrady41.

Pro zřízení obchodů a dalších služeb v kolonii byla navržena výstavba dvou samostatných kiosků při ústí Vrchlického ulice, jednalo se o solitérní zděné stavby se stanovými střechami. Další prostory označené „krám“ byly vytvořeny při bráně v Jiráskově ulici. Krámy byly řešeny jako přístavby k obytným domům, jejich střecha byla využita jako terasa přístupná z 2. NP.

Vlastní osídlení kolonie bylo delší dobu odkládáno, v několika případech dokonce došlo ke svévolnému osídlování dokončených domů. Rozdělování bytů bylo prováděno komisí, jejíž členy jmenovala organizace spravující kolonii – Okresní revírní rada v Mostě. V této komisi byly zastoupeny jednotlivé odborové hornické organizace působící v Duchcově42 členem komise s poradním hlasem byl i správce kolonie. Počet žadatelů více než dvojnásobně překračoval počet možných ubytovacích míst. Mnozí odmítnutí žadatelé pak opakovaně podávali odvolání43. Jejich žádosti a písemné materiály, které specifikují bytové podmínky žadatelů jsou zajímavým a dosud nezpracovaným pramenem k poznání problematiky hornického bydlení. Při osídlení výstavby II. etapy kolonie byl dodržován národnostní poměr 1:1, bylo zde ubytováno celkem 83 rodin, proti zamítnutí ostatních žadatelů bylo podáno 110 stížností. Ve spisech je možno sledovat i případná vystěhování z kolonie a jejich příčiny byly různé, nejčastěji se jednalo o změnu profese, zjištěnou držbu nemovitosti vhodné k obývání, opakované porušování domácího řádu, ale rovněž byla jako příčina uvedena např. svárlivost manželky nebo napadení souseda sekyrou44.

Závěr

Výše popsané kolonie vznikaly v časovém období cca. 60 let. Vývoj směřoval od hromadného bydlení v kasárenských ubytovnách k bydlení rodinnému. Zřetelný je v průběhu vývoje posun kvality, zvýšení sociální a hygienické úrovně hornického bydlení. Narůstá obytná plocha bytů, nově se objevují splachovací záchody a koupelny. Vždy byla k bytu vázána i zahrada nebo předzahrádka, případně i dílec pole.

Sledované kolonie vznikaly zcela mimo město a jeho zástavbu, charakteristická je jejich samostatnost a odvislost od služeb městem poskytovaných. V koloniích se nacházely hostince, obchody, trafiky.

Z hlediska úrovně bytového standardu, celkového architektonického i urbanistického řešení je nejpokrokovější výstavbou kolonie v Bažantnici. Jednoduché domky několika základních typů stavěné v různých kombinacích se v Duchcově osvědčily, část plánové dokumentace domů byla dále MVP odkoupena od firmy Freiwald-Bőhm pro použití při výstavbě dalších kolonií. V prodejní smlouvě si arch. Freiwald dále vyžádal právo při dalším užití jeho staveb, podílet se na situačních plánech zástavby nových kolonií45.

Zatímco typově starší kolonie Podmokelských a Liebigových domů již v druhé pol. 20 nemohly poskytovat požadovaný bytový standard a byly demolovány, Freiwaldova kolonie slouží svému účelu dodnes. Řada domů však byla individuálně přestavována a rozšiřována natolik, že kolonie ztratila svůj uniformní vzhled i původní koncepci zahradní města.

Poznámkový aparát

1 DUDEK, František. Vývoj cukrovarnického průmyslu v českých zemích do r. 1872, Praha 1979.

2 MĚCHÝŘ, Jan. Počátky dělnického hnutí na hornickém severu, Praha 1967; Týž, Bouřlivý kraj, Ústí nad Labem 1983.

3 KOUKAL, Pavel. Liebigova kolonie v Duchcově – historie, etnografie, sociologie, NPÚ ÚOP Ústí nad Labem, Sbírka SHP, sign 167/A.

4 BUREŠ, Jiří. Duchcovská každodennost v první třetině 20. st.., Duchcov 2005.

5 REIDL, Franz Xaver. Beitrag zur Geschichte der Stadt Dux, Dux 1886, s. 60.

6 KOUKAL, Pavel. Liebigova kolonie…c. d., s 9.

7 REIDL, Franz Xaver. Beitrag…, c. d., s. 59.

8 KOUKAL, Pavel. Liebigova kolonie…c. d., s. 15-17.

9 Stavební plány a spisy kolonie nebyly v současnosti dohledány, dochována je tak pouze část výkresové dokumentace uložená v Muzeu města Duchcova. Bližší údaje o stavebním řízení a jeho průběhu v. r. 1972 uvádí P. Koukal.

10 KOUKAL, Pavel. Liebigova kolonie…c. d., s. 15-17.

11 Podobu kolonie zachycuje letecký snímek z r. 1953 zveřejněný v aplikaci Cenia: http://kontaminace.cenia.cz/.

12 TŮMA, Jiří. Duchcov a čas, in: Duchcovské noviny, 2000, č. 2.

13 Muzeum města Duchcova, expozice Historie města Duchcova, plán obytného domu kolonie Podmokelské domky, datovaný září 1871.

14 Muzeum města Duchcova, Vzpomínka Rudolfa Míška, nesign.

15 Muzeum města Duchcova, František FLIEGER, Moje vzpomínky, nesign.

16 Rozvodná skříň s pojistkou byla umístěna na vysokém sloupu, k opravě pojistky býval volán elektrikář z blízkého dolu. Z důvodu častých poruch Rudolf Míšek jako gymnaziální student se svým bratrem vybudoval vlastní okruh pro s pojistkou pro byt Míškových: Muzeum města Duchcova, Vzpomínka Rudolfa Míška, nesign.

17 Ibidem.

18 KOUKAL, Pavel. Liebigova…,c. d., s. 16.

19 Muzeum města Duchcova, Vzpomínka Rudlofa Míška: „Naším údělem co dětí bylo ohlídat postup fronty. Zabralo to hodiny čekání, zejména, když šlo o naplnění věder.

20 Ibidem.

21 Ibidem.

22 Ibidem.

23 Ibidem.

24 KOUKAL, Pavel. Liebigova…,c. d., s. 16.

25 Adressbuch der Bezirke Dux und Bilin, Dux 1933.

26 Muzeum města Duchcova, Plán kolonie Podmokelské domky dle Rudolfa Míška, nesign.

27 KOUKAL, Pavel. Liebigova…,c. d., s. 18.

28 Architektonický popis kolonie je zpracován dle fotodokumentace NPÚ ÚOP UL.

29 KOUKAL, Pavel. Liebigova…,c. d., s. 19-20.

30 Ibidem s. 20.

31 Ibidem, s. 23.

32 Ibidem, s. 20.

33 Ibidem, s. 21.

34 Ibidem, s. 21.

35 Ibidem, s. 22; Muzeum města Duchcova, fond XXII – Česká mateřská škola.

36 NA ČR, fond Ministerstvo veřejných prací, prezídium sociální péče hornické, kolonie Duchcov, kt.č. 20.

37 Ibidem.

38 Tento plán ozn. „Hornická kolonie v Duchcově – návrh parcelace a zastavovacícho systému“ není datován, je založen ve stavebních spisech archivu města Duchcova. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že zástavba kolonie je plánována i v ul. Smetanova, kde byla v letech 1926-27 vystavěna novostavba obecné školy, je možné jej datovat do první pol. 20. let: SOkA Teplice, AM Duchcov, stavební agenda, kt. č. 48.

39 NA ČR, fond Ministerstvo veřejných prací…, c. d. v. pozn 36.

40 SOkA Teplice, AM Duchcov, stavební agenda, Hornické domky, kt. č. 48.

41 NA ČR, fond Ministerstvo veřejných prací...c.d. v. pozn. 36.

42 Union der Bergarbeiter, Svaz horníků, Sdružní horníků a Jednota horníků: NA ČR, fond Ministerstva veřejných prací, prezídium sociální péče hornické, kolonie Duchcov, kt. č. 23.

43 K problematice přidělování bytu napsal odmítnutý žadatel, horník a redaktor Václav Krampera: „Stalo se venkoncem svinstvo a já věřím, že bude vybudováno prostředí a přijde doby, že svinstvo bude odklizeno.“: Ibidem.

44 Ibidem.

45 Ibidem.

Použité prameny

Muzeum města Duchcova, agenda stavebního archivu

Muzeum města Duchcova, sbírka pohlednic

Muzeum města Duchcova, fond Podmokelské a Liebigovy domky

Muzeum města Duchcova, fond Historie hornictví

Muzeum města Duchcova, Rukopis vzpomínek Františka Fliegera

Muzeum města Duchcova, Rukopis vzpomínek Rudolfa Míška

NAČR, fond Ministerstvo veřejných prací, prezidium sociální péče hornické, kt. č. 20, 23

SOkA Teplice, AM Duchcov, stavební agenda, kt. č. 48

SOkA Teplice, Gedenkbuch der. Stadt Dux, ev. j. 171

Použitá literatura

BUREŠ, Jiří, Duchcovská každodennost, Duchcov 2005

FREIWALD, Jindřich, Naše stavby, Praha 1924

KOUKAL, Pavel, Liebigovy domky – Historie – etnografie – sociologie, rukopis uložený ve sbírce SHP NPÚ ÚOP Ústí n. Labem, sign 167/A

KŘEŠ, Josef – RUCKÝ, Ladislav, Z dějin hornictví na Duchcovsku, Duchcov 1949

LUXA, Jan, Doly Bílina, Teplice 1997

KREUZ, Adolf, Geschichte der Stadt Dux, Dux 1933

REIDL, Franz Xaver, Beitrag zur Geschichte der Stadt Dux, Dux 1889

TŮMA, Jiří, Duchcov a čas, in: Duchcovské noviny, č. 2., 2000

Související odkazy

Karta stavby (Freiwaldovy) Hornické kolonie v Duchcově

[IMG]

Podmokelské domky (1871-72), Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Podmokelské domky (1871-72), Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Podmokelské domky (1871-72), řez, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Podmokelské domky (1871-72), půdorys přízemí, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Podmokelské domky (1871-72), pohled, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), interiér, foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), foto z r. 1972, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Liebiegovy domky (1873-74), pohled a půdorys, Zdroj: Muzeum města Duchcova

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), zastavovací plán arch. Františka Jandy, z velké části nerealizovaný, zdroj: NA ČR, fond prezidium Ministerstva veřejných prací

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), situace v rozsahu, který byl realizován, zdroj: NA ČR, fond prezidium Ministerstva veřejných prací

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), letecký snímek, foto Jiří Bureš 08/2009

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), foto: Jan Hanzlík 04/2010

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), foto: Jan Hanzlík 04/2010

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), foto: Jan Hanzlík 04/2010

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), dům čp 811, půdorys patra, zdroj: NA ČR, fond prezidium Ministerstva veřejných prací

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), dům čp. 811, půdorys přízemí, zdroj: NA ČR, fond prezidium Ministerstva veřejných prací

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), dům čp. 812, přední průčelí, zdroj: NA ČR, fond prezidium Ministerstva veřejných prací

[IMG]

Státní hornická kolonie "v Bažantnici" (architekti Freiwald-Böhm, 1923-24), dům čp. 843, pohled, zdroj: NA ČR, fond prezidium Ministerstva veřejných prací